Přeskočit na obsah

Karate

Karate je japonské bojové umění, které vzniklo na ostrově Okinawa. Útočíte údery rukou, kopy, koleny a lokty a učíte se bránit kryty. Trénink stojí na třech pilířích – kihon (základy), kata (pevně dané sestavy pohybů) a kumite (sparing) – a vyučuje se ve skupinách v dojo, dětem i dospělým.

  • Disciplína, soustředění a respekt: etiketa dojo je součástí tohoto umění.
  • Koordinace, rychlost, rovnováha a ohebnost, zejména v kyčlích a nohou.
  • Síla a výdrž celého těla.
  • Základy sebeobrany a sebedůvěry.
  • Jasná cesta pokroku přes pásy, která motivuje mnoho lidí, a hlavně děti.
  • Karategi: bílý kabátec a kalhoty a pás v barvě vašeho stupně. Na první lekce obvykle stačí sportovní oblečení.
  • Trénuje se naboso.
  • Na kumite: rukavice, chránič zubů a suspenzor, často chrániče holení a nártů; některá pravidla přidávají chránič trupu nebo obličejovou masku, hlavně u dětí.
  • Lapy a žíněnky jsou v dojo.
  • 60–90 minut. Trénink začíná i končí formální úklonou a v mnoha dojo se počítá i techniky se pojmenovávají japonsky.
  • Rozcvička a protažení, pak kihon: postoje, údery, kryty a kopy opakované v řadách podle instruktora.
  • Kata: pevně dané sestavy technik proti pomyslným soupeřům, které se učíte jednu po druhé, jak postupujete.
  • Kumite ve dvojicích, od předepsaných cvičení po volný sparing. V bodovém karate jsou techniky kontrolované; v plnokontaktních stylech, jako je Kyokushin, dopadají údery plnou silou, údery rukou na hlavu však povolené nejsou.
  • Styly se liší – Shotokan, Goju-ryu, Shito-ryu, Wado-ryu, Kyokushin a další – a studio obvykle uvádí, jaký styl vyučuje.
  • Pásy vedou od bílého přes barevné žákovské stupně (kyu) až k černému pásu (dan); barvy a jejich pořadí se liší podle stylu a klubu. O stupeň výš postoupíte na zkoušce, kterou pořádá klub nebo federace.
  • Dětem: mnoho klubů má skupiny pro malé děti a řád i pásy jim sedí.
  • Dospělým jakéhokoli věku, kteří chtějí tradiční umění s jasnou cestou.
  • Těm, kdo chtějí spíš sebeobranu a disciplínu než tvrdý sparing – v mnoha stylech je kontakt kontrolovaný.
  • Každému, koho baví učit se pevné sestavy: kata se dají cvičit i o samotě, a dokonce se v nich závodí.
  • Méně se hodí těm, kdo chtějí čistě kondiční lekci bez etikety a zkoušek. S problémy s koleny, kyčlemi nebo zády, nebo než začnete s plnokontaktním sparingem, se poraďte s lékařem a řekněte to instruktorovi.